Vánoce jsou svátky klidu, pohody, lásky. A stejně jsou obchody plné lidí ženoucích se pro dárky, kterých najdeme pod stromkem hromadu. Jsme zvyklí se obdarovávat, naše děti v tom jedou s námi a dychtivě očekávají, kolik toho letos naježí.
Nebudu se hájit, ani u nás to není jinak. Dárky si dáváme, všichni všem, takže to s tou hromadou dárků opravdu nepřeháním. Zároveň ráda dárky rodině vybírám. Letos jsem až na pár drobností ani nemusela do obchodů a vše přišlo až k nám domů poštou. Ale říkám si, je to vlastně zapotřebí? Je v těch dárcích skutečně ta síla toho, že máme obdarovanou osobu rádi?
Pár dní zpět mi přišla zpráva, že měla babička mrtvičku a neví se, jak to bude dál. Dnes kolem poledne babička zemřela.
Babička měla Alzheimera a byla v domově důchodců už pár let. Já sama jsem ji naposledy viděla těhotná, což je tak dva a půl roku zpět. To už mě nepoznala. A já věděla, že jsem se tenkrát přijela rozloučit. Přesto mě to hluboko zasáhlo. Moje babička, která mi jako malé foukala odřená kolena, česala mi culíky a vařila mi nejlepší dušenou mrkev s bramborem, už není mezi námi. A já v době, kdy odešla, zdobila v lese stromeček pro zvířátka, s Eliškou v nosítku, s pár kolegyněmi a dětmi, v blízkosti těch, se kterými je mi dobře.
Nebudu se hájit, ani u nás to není jinak. Dárky si dáváme, všichni všem, takže to s tou hromadou dárků opravdu nepřeháním. Zároveň ráda dárky rodině vybírám. Letos jsem až na pár drobností ani nemusela do obchodů a vše přišlo až k nám domů poštou. Ale říkám si, je to vlastně zapotřebí? Je v těch dárcích skutečně ta síla toho, že máme obdarovanou osobu rádi?
Pár dní zpět mi přišla zpráva, že měla babička mrtvičku a neví se, jak to bude dál. Dnes kolem poledne babička zemřela.
Babička měla Alzheimera a byla v domově důchodců už pár let. Já sama jsem ji naposledy viděla těhotná, což je tak dva a půl roku zpět. To už mě nepoznala. A já věděla, že jsem se tenkrát přijela rozloučit. Přesto mě to hluboko zasáhlo. Moje babička, která mi jako malé foukala odřená kolena, česala mi culíky a vařila mi nejlepší dušenou mrkev s bramborem, už není mezi námi. A já v době, kdy odešla, zdobila v lese stromeček pro zvířátka, s Eliškou v nosítku, s pár kolegyněmi a dětmi, v blízkosti těch, se kterými je mi dobře.
Vždycky si budu pamatovat, jak se babička smála a jak byla ráda, když nám mohla vyprávět o svém mládí a ukazovat nám své černobílé fotky.
Přeji si, abychom se přestali v dnešním světě tolik za vším hnát. Abychom se dokázali zastavit, tady a teď, být se svými blízkými, protože chceme, jako já dnes v lese u stromku pro zvířátka. Ať už jsou Vánoce nebo ne. A abychom stále stáli za těmi opravdovými hodnotami jako jsou zdraví a láska ve všech svých podobách.
I když je poslední předvánoční příspěvek pro mě uplakaný, přeji vám svátky plné klidu a vnitřní pohody.
Lucka