středa 25. ledna 2017

Kdy se konečně naučím odpočívat?

Už tak týden si říkám, že napíšu příspěvek o tom, jak mě můj život v poklusu baví. Každý den si zaběhat, popracovat pár hodin, vyrazit někam s princeznou, uklidit, a tak normálně, co je potřeba a ještě něco navíc pro sebe. No a vydržela jsem to statečně od začátku roku v tom mém poklusu/běhu do teď. Zřejmě jsem začala poslední dny víc sprintovat ve svém každodenním režimu a chtěla toho stihnout víc než je zdrávo.
 
A tak jsem včera k narozeninám poslouchala přání hodně zdraví a ať ti to běhá a na teploměru jsem měla 38,5 a teď nemohu pomalu pořádně polknout. Celá já, zas jsem to moc napálila.

Tak si v tom svém teplotním blouznění říkám, jak je kromě nádechu a velké energie potřeba také výdech, odpočinek, zpomalení. A přidávám si na konci ledna další "předsevzetí" ke svému Hlavně se z toho nepodělat a to je Plánovat si odpočinek. A žádný takový, že to bude formou sportu nebo že na to není čas. Takže až se vykurýruji, půjdu zavolat kadeřnici a po x letech si domluvit masáž, o které už měsíce zoufale moje záda sní. A možná taky vymyslím, do které z knížek v kopičce u mé postele se pustím.

Odpočinku zdar a hlavně to zdraví!
Lucka


PS: Fotka je tak týden stará - to jsem Elišce slíbila, že půjdem bobovat, když bude ráno sníh. 

úterý 3. ledna 2017

Hlavně se z toho nepodělat

První novoroční příspěvek na blogu a hned takhle z vostra.. Ne, tak ostré to nebude. :-)



Od Vánoc přemýšlím, co s mými novoročními předsevzetími. Jak si toho nenaložit moc nebo málo, abych byla motivovaná a ne ve stresu. V hlavě si rovnám, co v jaké úrovni života chci a nechci. A na letošní rok je toho přede mnou docela hodně. Vypadá to na jednu velkou změnu a "dovyklubání" se mě a Elišky z naší společné bubliny. Čeká nás školka na víc než jedno dopoledne v týdnu, více péče o ni od tatínka, který se rozhodl se do toho od ledna opřít z domova. Mně se pozvolně rýsuje větší zapojení do pracovního prostředí (už teď mám cca poloviční úvazek z domova).

Upřímně souhlasím s tím, že je to s dětmi trochu na nervy mezi jejich 2. a 3. rokem. Dostávám se často do otáček, když si s Eli nastavujeme hranice. Když chce všechno hned nebo naopak vůbec nic a podobně. Tak ať nám to letos spolu pěkně jde.
A jelikož si konečně mohu dovolit začít sama sportovat, aby neměla naše princezna šok z toho, ze se ji snad už nevrátím, zamakám na sobě, co to půjde.



Nerada bych si dopředu naplánovala něco nereálného a tak si před sebe na zeď letos napíšu: 

Hlavně se z toho nepodělat. 

A pod si vyvěsím tohle, ať se vždycky mám čím uklidnit. :-)




V novém roce vše krásné všem.
Lucka