neděle 10. září 2017

Závěrem prvního školkového týdne

Je neděle ráno. Probudila jsem se s Elišky nohama za hlavou. Lehce mě pálí v krku a podle Elišky nočního pokašlávání mám dojem, že jí taky.

Venku leje jako z konve. To je tedy závěr prvního školkového týdne! Podzim je tady. No, nic, uděláme si čaj, nasadíme vitamíny a budeme se trochu kurýrovat.

A já se vlastně nedivím, že se na nás ten první týden fyzicky projevil. V lesní školce se mě prý Eliška vydala po lese hledat, jak byla zvyklá, že tam chodíme spolu a já nikde. Naopak v hlídacím kroužku na zámečku je Eli ostřílená a sama utěšuje nově příchozí děti, hladí je po vláskách, nosí jim hračky a slibuje, že maminka se vždycky vrátí. A já se 90% z doby, co není doma, vracím v myšlenkám k ní, i když sedím u pracovního mailu nebo zrovna někde lítám a něco řeším.



Eli se začíná vedle mě vrtět a probouzet. S úsměvem otevře oči a chraplavým hláskem mi povídá: "Maminko, pojď ke mě blíž." Tak se přitulím a chvíli jen tak jsme. A já si uvědomuju, jak moc je ta naše princezna statečná. A jak je ta bolest v krku jen signálem, že se něco děje. A že trocha nedělního mazlení a společného koukání na pohádky nebo stavění kostek by také mohla být dobrým lékem. 😊



Hezkou neděli všem. 
Lucka

1 komentář: