středa 14. září 2016

Díky za rodinné dovolené

Letošní léto jsme strávili na spoustě příjemných akcích. Ale co naplat, dovolená, kdy člověk vypne hlavu od každodenních starostí a nechá se tak trochu unést tou volností, nám chyběla. 14 dní ke konci června jsme si užili volno balením, vyklizením, stěhováním a vybalováním. Rozhodně to bylo prima volno. Ale už v půlce léta se nám zastesklo po té klasice. :-)


Letní počasí vydrželo dlouho, tak jsme si vyrazili minulý víkend na Šumavu jako na dovolenou. A světě, div se, ta hrstka dní mimo realitu má blahodárné účinky. Samozřejmě, že se podívám na nová místa, nemusíme řešit úklid nebo co vařit, když nám to někdo pěkně naservíruje. Já si ale o víkendu hlavně uvědomila, jak jsme se na sebe všichni tři zas hezky naladili. Jak jsme všechno pustili a jeli si na stejné vlně. Jako bychom měli už pěkně dlouho každý zapnutou jinou stanici v rádiu a teď jsme společně poslouchali stejnou muziku a bylo nám spolu dobře.




Chtělo by to víc takových slaďovacích dní. Jdu si alespoň v hlavě plánovat další rodinnou dovolenou. :-)
Lucka

neděle 4. září 2016

Jak jsme ukončily kojení - bez traumat maminky i dítěte

Jsem pro dlouhodobé kojení - dokud to jde, snažit se kojit. Mám k tomu dva jednoduché důvody:

  • Je to nejlepší způsob, jak do života nastartovat imunitu dítěte - mateřské mléko je od prvních dnů to nej pro správnou funkci střev a celkově dodává do těla to, co nic jiného skutečně nedokáže.
  • Kolem 1,5 - 2,5 let se děti naučí samy zklidnit svou nervovou soustavu tz. dostat se do klidu, když se něco děje i bez pomoci někoho jiného. Do té doby se potřebují "naladit" na někoho jiného, kdo jim s uklidněním pomůže, na maminku nejčastěji. A spousta maminek mi potvrdí, že kojení je ten nejjednodušší způsob, jak dostat dítě do klidu a pohody. :-) 

V krásných 22 měsících, jsme s naší Eliškou kojení ukončily. O tom jsem už psala tady. Už to z mé strany psychicky nešlo.
Na můj osobní příspěvek z konce kojení se seběhly ve směs pozitivní reakce. A také dotazy, jak jsem to prakticky udělala, že se nám to povedlo bez stresů a traumat na obou stranách. A tak jsem to sepsala a sdílím. Ještě bych ráda pro začátek řekla, že je to naše zkušenost - má a mojí dcerky. Rozhodně nemáme patent na rozum a nemusí to fungovat u všem, ale proč se neinspirovat a neposkytnout dalším maminkám trochu vnitřního klidu? :-)

červen 2015 - Eliška 8 měsíců

Naše Eliška se už kolem půl roku rozhodla sama, že mlíčko od mámy je nej a odmítala jakékoliv příkrmy. Ať už mixované, doma dělané, kupované nebo jen povařenou mrkev nebo kaši. Musím říct, že tak do 10 měsíců mi to nevadilo, pak jsem v sobě začala řešit, že by přeci už něco jíst měla a ne se jen každou chvíli přes den kojit a v noci se na mě přisávat každou půl hodinu. Začala jsem být unavená a nepříjemná, když mi neusnula při kojení nebo chtěla mlíčko kdykoliv a kdekoliv - v Praze v metru, když jsem vařila nebo jsem si chtěla chvíli popovídat s kamarádkou apod. Pořád jsem to ale brala, dávala jí ochutnat to, co bylo po ruce (kousek toho, co jsem jedla já), ale jako náhrada jídla to opravdu nebylo.
V 15 měsících už jsem psychicky neměla na to ji jen plně kojit a přešla jsem k tomu, že mlíčko pořád bude ale ne když budeme venku tz. ne na svačinky, ale jen na hlavní jídla a v noci. To se setkalo s samozřejmě pláčem a pár dní trvalo než jsme se obě naučily některé věci - ona něco jíst a já chodit víc ven, kde děti jedí, třeba na dětská hřiště. Venku měla jednoduše o zábavu postaráno, díky vysvětlování pláč po dvou dnech přešel, okurku nebo jablíčko do ruky na žužlání si ode mě vzala a moje prsa mohla zůstat v klidu schovaná.

únor 2015 - Eliška 4 měsíce a naše pracovní nasazení

Kolem 18. měsíce jsem se rozhodla ubrat další kojení - ranní, snídaňové. Už jsem byla po několikátém nočním kojení ráno vlastně vysosaná, tak jsem Eli říkala, že mlíčko teď není, vybumbala ho v noci a bude zas na spinkání. Sice to znamenalo vstávat po šesté hodině, ale pro mne to byla úleva. A zavedly se u nás samy pravidelné ranní teplé kaše.
A takhle jsme to s kojením vydržely až do 22 měsíců. Mezitím Eliška odmítala cokoliv mixovaného, různá naše jídla ochutnávala a jedla celkově častěji. Víc se vyprofiloval její jídelníček. Než jsme s kojením končily, Eli měla mlíčko na spaní kolem poledne, na večerní usínání a v noci kdykoliv si řekla. Což se poslední týdny zmírnilo na dvakrát až třikrát za noc. Co se jídla týká, měla snídani, menší svačinky přes den, malý oběd a večeři. O velikosti porcí by se dalo říct, že by byly pro vrabčáka, ale jsem toho názoru, že není třeba děti do jídla nutit.
Nejvíc mě k ukončení kojení nakoplo to, že jsem jednu prázdninovou sobotu měla naplánovanou celou bez Elišky a ona musela usnout přes den bez mlíka a vlastně mě celkově moc nehledat. Stalo se a zvládlo se. Nad očekávání dobře, Eliška měla s tatínkem a dalšími příbuznými o zábavu postaráno a večer mě radostně vítala.

Dalším trochu paradoxem bylo to, že jsem při tom dni bez Eli pila čerstvý mátový čaj. A ten mi nevědomky pomalu zastavoval laktaci i další dny. Prakticky to znamenalo, že Eli nestačilo mlíčko na usnutí a chtěla si jít po kojení ještě hrát za tatínkem nebo něco podobného. V tu chvíli mě už doslova přestalo kojení bavit a vnitřně jsem pěnila, co po ještě to dítě chce. Doslechla jsem se o homeopaticích, díky kterým přestane údajně dítě z maminky cítit mlíčko a nechce ho, jednodušeji se tedy odstavuje. Prima, koupili jsme, brala jsem Ricinus Communis 15CH - 5 granulek cca půl hodiny před jídlem. Prostě jen vycucat pár sladkých bonbonků. A stále jsem popíjela mátový čaj. A světě, div se, Eli se v noci začala budit jen jednou, chvíli fňukla a pak se přitulila a usnula. Uspáváme od té doby přes den i večer v nosítku u mě na hrudi a na prsa se mi nesápala už druhy den. Stačilo houpat a případně broukat písničku. Pak si společně opatrně lehnout a spíme dál. Prsa jsem ničím nestahovala, tři dny jsem si ráno dopřávala horkou sprchu a trochu mléka odstříkávala, abych si trochu tlak uvolnila (sranda je, že jsem to celé kojení nedělala a odstříkat mlíko mi přišlo tak nějak sprosté :D).
Vím, že mi Eliška rozumí a tak jsem s ní mluvila o tom, že mlíkulka (=její název pro mámino mlíčko) už dochází a maminka je z toho unavená a potřebuje se už vyspinkat celou noc.

Určitě jsem do toho tedy musela já sama dozrát a připustit si tu myšlenku, že už mlíčko princezna nepotřebuje a mohu se z naší mlékové bubliny uvolnit. A skončilo to celé neuvěřitelně plynule.

srpen 2016 - Eliška 22 měsíců

Jo a o nějakém pocitu, že máme méně lásky a jsme méně napojené, nemůže být řeč. Protože jsem se dala do pohody já, je v pohodě i Eli a mnohem víc radši se teď mazlíme a tulíme. Takže vše, jak má být. :-)

Krásné babí léto všem.
Lucka