úterý 29. listopadu 2016

Nepotřebujeme návody na děti

Minulou středu byl přesně ten den, kdy se mi nic nechtělo. Ale vůbec nic. Dopoledne jsme s Eli strávily doma úklidem a vařením, přes její spánek jsem pracovala a když jsem si chtěla dát od všeho "voraz", probudila se a chtěla jančit. Dobře, pojedeme ještě zařídit něco do města a pak už všeho nechat. Ale vyskočila na mě pozvánka na akci, co mě zajímala, překonala jsem se, zvedla sama sebe a dojely jsme na besedu s Veronikou Hurdovou alias blogující Krkavčí matkou

Veronika mě jako osoba velmi zajímá a inspiruje. Doporučuji si projít její blog a příběh. Její energie a způsob uvažování je mi velmi blízký. A abych jen neplácala o tom, jak byly pro mě ty dvě hodiny strávené s dalšími maminkami v pomyslném kruhu prospěšné, vypichuji to, co mi nejvíce utkvělo v paměti.

Všichni si doma syslíme knížky s návody na výchovu dětí. Leckdy jsou vhodnou inspirativní četbou, ale upřímně říkám, že ani já jsem je nedočetla. Leží mi vedle postele a čekají, jestli k nim najdu čas nebo odvahu. Ale pravděpodobně je to tak správně. Takové knížky si kupujeme s pocitem "když to přelouskám, pochopím a budu praktikovat, budeme se já a moje děti mít dobře, hezky spolu budeme vycházet a vyrostou z nich úžasné osoby". Když tady teď při psaní na tu hromádku knížek koukám, je mi jich trochu líto. Tohle mi přece nemůžou splnit ani knížky, ani kdokoliv jiný. 

Nikdo nepotřebuje návody na děti. Potřebujeme pochopení, uklidnění samy sebe, že jsme v pořádku, že naše ratolesti jsou v pořádku. Potřebujeme zvýšit naše rodičovské sebevědomí, abychom se nebály poslouchat svou intuici, aby naše rozhodnutí mohla vycházet od nás samých a ne z nedočtených knížek ležících na našich nočních stolcích nebo z tlaku okolí, že děláme věci trochu jinak. Děkuji, Veroniko, že jste mě k téhle myšlence svým nevnucujícím způsobem dovedla a já mohu zas v klidu spát. I když jsem Naomi Aldort nedočetla. :-)



Pohodové adventní dny všem.
Lucka

PS: A tady příspěvek přímo od Veroniky o tom, co dalšího jsme na besedě stihly s maminkami probrat.

neděle 13. listopadu 2016

Jsi v pořádku tak, jak jsi.

Poslední dny jsem o sobě dost pochybovala. Jsem dobrá máma? Jdu naší holčičce dobrým příkladem? Chovám se ke všem slušně? Chovám se slušně sama k sobě?
V obrovské spoustě věcí pociťuji svoje nedostatky, někdy až slabiny. Každé malé škobrtnutí mě rozhodí. Téměř každá lumpárna mě nazlobí. A je to jedno velké kolečko.
Čím to je? Proč se mi to děje?

Pár dní zpět mě sžíraly podobné myšlenky a pocity. Jako bych se měla zas po delší době zastavit a rozhlédnout se.
Protože sleduji pár motivačních stránek, nadchl mě tento náhodný citát:

"Jsi v pořádku tak, jak jsi."

Ani nevím, kde na mě vykoukl, ale dodal mi zas odvahu se v tom mateřském kolotoči uvolnit. Trochu ho přibrzdit a podívat se, co je kolem. Jsem v pořádku tak, jak jsem - se svými starostmi a bolístkami, pochybami a dramaty. Ať už stojím pevně nebo padám, je to v pořádku. To, že v některým směrech nevím, kudy dál, je v pořádku. To, že mám touho být sama se sebou, je v pořádku. 

Děkuji za tu jednu jednoduchou větu. Dopřála jsem si po ní to, co si moje dušička žádala - víc času pro sebe a zas se mohu lépe nadechnout.
Jsem v pořádku tak, jak právě jsme.



Hezké zachumlané dny všem.
Lucka