neděle 27. srpna 2017

Zápisky z dovolené č.3 - Nádech a výdech

Jsem právě s Eliškou na dovolené. S mým (skoro) mužem a jeho maminkou, Elišky babičkou v Chorvatsku. Týden je to vcelku akční, snažíme se z ostrova Krk vytěžit maximum. Zároveň podle toho, co nám Eli a slunce dovolí. A tak jezdíme po různých památkách a plážích a přes poledne, když Eli vytuhne hrajeme deskovky. A mě tu občas napadne nějaká myšlenka, jako třeba dnes, kterou nechci pustit a chci si k ní něco napsat.
 
Moře mě neskutečně uklidňuje. Má velkou sílu, pravidelný rytmus. Jako náš dech, jako když se naplňují a smršťují naše plíce. Nádech a výdech. Nádech a výdech. Příliv a odliv.


 
A tak si znovu (pokolikáté už?!😃) uvědomuju, jak je nádech a výdech důležitý ve všech směrech. Jak jet ve všem neustále na 150% je nesmysl. Jak se z toho umím dostat do pěkného energetického průšvihu, když pořád jen frčím, když se pořád jen nadechuju a zasloužilý výdech nepřichází.



Tak si tu teď spokojeně dýchám přímořský vzduch. Pořádně zhluboka vydechuju. A těším se, jak si ty nádechy a výdechy budu do všedních dnů plánovat víc vědoměji. A do všech oblastí svého běžného života.
 
Krásný zbytek léta
Lucka

čtvrtek 17. srpna 2017

Nenuťme se do strachu

Před zhruba dvěma týdny jsem si přečetla jedno moudro, se kterým teď všude chodím. Napadá mě to nespočetněkrát denně, že už ho v konkrétních situacích zas slyším. A totiž:

Existují dva typy lidí: ti, co jednají z lásky a ti, co jednají ze strachu.

A tak stále častěji vidím, jak se navzájem ženeme do stavu, kdy jednáme, protože máme strach.

"Nelez tam, spadneš!", "Když to nesníš, nedostaneš žádnou čokoládu.", "Jestli se mnou nepůjdeš, tak mě nemáš rád."
Slyšíte to v tom taky? Nebo sáhneme ještě jinam a v tom teda jedu taky: "Víš co, Eli, tak když nejdeš se mnou, tak já jdu sama."
Proč to děláme? Vždyť si přece navzájem nechceme ubližovat a nutit se do jednání ustrašených dětiček. Chceme přece pomoct vyrůst osobnostem, které se budou rozhodovat podle svých potřeb a tužeb a ne ze strachu. (A záměrně nepoužívám spojení, že je vychováme.)

Koukám na to teď ze všech stran. A vidím to všude. Jak díky televizním zprávám, tlaku odkudsi z venku nebo díky tomu, co navzájem na sebe vypouštíme, jednáme i my dospělí ze strachu. Pojďte na to koukat se mnou a třeba se i podělte, kdy co kde uslyšíte a uvědomíte si to. Já jdu na tom pracovat do každodenního života. :-)

Lucka