Jak jsme ukončily kojení - bez traumat maminky i dítěte

Jsem pro dlouhodobé kojení - dokud to jde, snažit se kojit. Mám k tomu dva jednoduché důvody:

• Je to nejlepší způsob, jak do života nastartovat imunitu dítěte - mateřské mléko je od prvních dnů to nej pro správnou funkci střev a celkově dodává do těla to, co nic jiného skutečně nedokáže.
• Kolem 1,5 - 2,5 let se děti naučí samy zklidnit svou nervovou soustavu tz. dostat se do klidu, když se něco děje i bez pomoci někoho jiného. Do té doby se potřebují "naladit" na někoho jiného, kdo jim s uklidněním pomůže, na maminku nejčastěji. A spousta maminek mi potvrdí, že kojení je ten nejjednodušší způsob, jak dostat dítě do klidu a pohody. :-) 

V krásných 22 měsících, jsme s naší Eliškou kojení ukončily. O tom jsem už psala tady. Už to z mé strany psychicky nešlo.

Na můj osobní příspěvek z konce kojení se seběhly ve směs pozitivní reakce. A také dotazy, jak jsem to prakticky udělala, že se nám to povedlo bez stresů a traumat na obou stranách. A tak jsem to sepsala a sdílím. Ještě bych ráda pro začátek řekla, že je to naše zkušenost - má a mojí dcerky. Rozhodně nemáme patent na rozum a nemusí to fungovat u všem, ale proč se neinspirovat a neposkytnout dalším maminkám trochu vnitřního klidu? :-)

červen 2015 - Eliška 8 měsíců

Naše Eliška se už kolem půl roku rozhodla sama, že mlíčko od mámy je nej a odmítala jakékoliv příkrmy. Ať už mixované, doma dělané, kupované nebo jen povařenou mrkev nebo kaši. Musím říct, že tak do 10 měsíců mi to nevadilo, pak jsem v sobě začala řešit, že by přeci už něco jíst měla a ne se jen každou chvíli přes den kojit a v noci se na mě přisávat každou půl hodinu. Začala jsem být unavená a nepříjemná, když mi neusnula při kojení nebo chtěla mlíčko kdykoliv a kdekoliv - v Praze v metru, když jsem vařila nebo jsem si chtěla chvíli popovídat s kamarádkou apod. Pořád jsem to ale brala, dávala jí ochutnat to, co bylo po ruce (kousek toho, co jsem jedla já), ale jako náhrada jídla to opravdu nebylo.

V 15 měsících už jsem psychicky neměla na to ji jen plně kojit a přešla jsem k tomu, že mlíčko pořád bude ale ne když budeme venku tz. ne na svačinky, ale jen na hlavní jídla a v noci. To se setkalo s samozřejmě pláčem a pár dní trvalo než jsme se obě naučily některé věci - ona něco jíst a já chodit víc ven, kde děti jedí, třeba na dětská hřiště. Venku měla jednoduše o zábavu postaráno, díky vysvětlování pláč po dvou dnech přešel, okurku nebo jablíčko do ruky na žužlání si ode mě vzala a moje prsa mohla zůstat v klidu schovaná.

únor 2015 - Eliška 4 měsíce a naše pracovní nasazení

Kolem 18. měsíce jsem se rozhodla ubrat další kojení - ranní, snídaňové. Už jsem byla po několikátém nočním kojení ráno vlastně vysosaná, tak jsem Eli říkala, že mlíčko teď není, vybumbala ho v noci a bude zas na spinkání. Sice to znamenalo vstávat po šesté hodině, ale pro mne to byla úleva. A zavedly se u nás samy pravidelné ranní teplé kaše.
A takhle jsme to s kojením vydržely až do 22 měsíců. Mezitím Eliška odmítala cokoliv mixovaného, různá naše jídla ochutnávala a jedla celkově častěji. Víc se vyprofiloval její jídelníček. Než jsme s kojením končily, Eli měla mlíčko na spaní kolem poledne, na večerní usínání a v noci kdykoliv si řekla. Což se poslední týdny zmírnilo na dvakrát až třikrát za noc. Co se jídla týká, měla snídani, menší svačinky přes den, malý oběd a večeři. O velikosti porcí by se dalo říct, že by byly pro vrabčáka, ale jsem toho názoru, že není třeba děti do jídla nutit.
Nejvíc mě k ukončení kojení nakoplo to, že jsem jednu prázdninovou sobotu měla naplánovanou celou bez Elišky a ona musela usnout přes den bez mlíka a vlastně mě celkově moc nehledat. Stalo se a zvládlo se. Nad očekávání dobře, Eliška měla s tatínkem a dalšími příbuznými o zábavu postaráno a večer mě radostně vítala.

Dalším trochu paradoxem bylo to, že jsem při tom dni bez Eli pila čerstvý mátový čaj. A ten mi nevědomky pomalu zastavoval laktaci i další dny. Prakticky to znamenalo, že Eli nestačilo mlíčko na usnutí a chtěla si jít po kojení ještě hrát za tatínkem nebo něco podobného. V tu chvíli mě už doslova přestalo kojení bavit a vnitřně jsem pěnila, co po ještě to dítě chce. Doslechla jsem se o homeopaticích, díky kterým přestane údajně dítě z maminky cítit mlíčko a nechce ho, jednodušeji se tedy odstavuje. Prima, koupili jsme, brala jsem Ricinus Communis 15CH - 5 granulek cca půl hodiny před jídlem. Prostě jen vycucat pár sladkých bonbonků. A stále jsem popíjela mátový čaj. A světě, div se, Eli se v noci začala budit jen jednou, chvíli fňukla a pak se přitulila a usnula. Uspáváme od té doby přes den i večer v nosítku u mě na hrudi a na prsa se mi nesápala už druhy den. Stačilo houpat a případně broukat písničku. Pak si společně opatrně lehnout a spíme dál. Prsa jsem ničím nestahovala, tři dny jsem si ráno dopřávala horkou sprchu a trochu mléka odstříkávala, abych si trochu tlak uvolnila (sranda je, že jsem to celé kojení nedělala a odstříkat mlíko mi přišlo tak nějak sprosté :D).
Vím, že mi Eliška rozumí a tak jsem s ní mluvila o tom, že mlíkulka (=její název pro mámino mlíčko) už dochází a maminka je z toho unavená a potřebuje se už vyspinkat celou noc.

Určitě jsem do toho tedy musela já sama dozrát a připustit si tu myšlenku, že už mlíčko princezna nepotřebuje a mohu se z naší mlékové bubliny uvolnit. A skončilo to celé neuvěřitelně plynule.

srpen 2016 - Eliška 22 měsíců

Jo a o nějakém pocitu, že máme méně lásky a jsme méně napojené, nemůže být řeč. Protože jsem se dala do pohody já, je v pohodě i Eli a mnohem víc radši se teď mazlíme a tulíme. Takže vše, jak má být. :-)

Krásné babí léto všem.

Lucka