úterý 23. srpna 2016

22 měsíců kojená

Je to pár dní, co jsem došla do stavu, kdy mi kojení nedává takovou radost jakou dávalo.
Už delší dobu jsem se s nelibostí v noci přetáčela k Eli, aby se mohla přisát, nakojit a zas usnout. Od té doby, co se narodila, mi bylo jasné, že chci kojit dlouho. Ale kde je moje hranice jsem vážně netušila. Než došla došly k tomu, že princezna skutečně přes den jí, uběhlo 15 měsíců jejího života. A slýchala jsem všemožné rady a názory, jak jí té mlíkulky (tak si mlíčko pojmenovala Eli sama) zbavit, aby začala pořádně jíst. Naštěstí máme osvíceného pediatra, který Elišky přibíraní nehrotí a posledně její váhu komentoval slovy: "To víte, holčičky prostě bývají vybíravé. "

Když se na to podívám s nadhledem, nechápu, jak jsem to dala. Minimálně třikrát za noc se vzbudit a dát kus sebe k dispozici, aby to škvrně mohlo spokojeně spát. A když se něco přes den moc dělo, nebo rostly zuby, nebo byl úplněk, tak klidně desetkrát za noc. Poslední měsíce jsem měla pocit, že jsem spíš dudlík, který je k jakémukoliv usínání třeba.

A dozrály jsme s Eli obě. Je to sice mé rozhodnutí, přestat kojit, ale už se umíme pobavit o tom, co se děje. Že je to mamince už nepříjemné, že mlíčko už opravdu došlo (díky matovému čaji a homeopatikům) a že se pomazlíme a můžeme spinkat i bez něj. Maminka pohoupe v nosítku, pomazlíme a bude dobře.

A s tím celým přichází velká vděčnost, že jsem to jako máma zvládla. Zvládla jsem kojit na den přesně 22 měsíců. Moje tělo to zvládlo, moje psychika taky. Mám samozřejmě i nepříjemné vzpomínky na kojení, když jsem Eli musela jako 2,5 kilového prcka v porodnici budit a přikládat a pořádně jsem netušila jak, nebo když na mě byla přisátá v noci v nosítku hodiny, protože měla teplotu a rostoucí zubáky.
A chci si sama sobě poděkovat. Jsem dobrá máma. Dala jsem jí, co jsem mohla, vybavila jsem ji a teď je to už zas trochu víc na ní.

L.

5 komentářů:

  1. Díky za článek, kojím 31.měsíců a posloucham klady i negace. Takové řádky čtu moc ráda. 100% kojení u nás bylo do 18.měsíce. Teď v noci je to také několikrát a přesně tak, jak popisujete... Jsem pro přirozený odstaven, ale netušila jsem, že noce budou tak náročné :D :D :D. Ale dělám to pro naši malou, tak si stále říkám, že ona sama nejlépe ví, co je správně a co potřebuje :). Snad se někdy dozvíme, jestli to k něčemu bylo a něčemu prospělo :). Díky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, měla jsem donedávna stejný názor - kojíme, dokud t potřebuje, dokud to jde. A já došla do stavu, kdy už to nešlo. Ať to jde hezky dál, tak jak to vy a holčička potřebujete a cítíte v pořádku. :-)

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat