Dlouho, předlouho tomu, co jsem napsala poslední příspěvek na blog. Udála se spousta věcí a jednou z těch top je to, ze jsme vybrali školku. A přihlásili se. A začneme ji už ve středu zkoušet. Nanečisto.
Delší dobu jsem se prala s myšlenkou, zda naše Eliška fyzicky zvládne lesní školku. My jako rodiče nejsme úplně lesní lidi, co nachodí denně x kilometrové túry, tak po kom by to kopírovala? Pořád jsem se ale nedokázala smířit s myšlenkou, že naši princess "zavřu" do státní školky, k svačině bude dostávat bílou šumavu s marmeládou a ven ji paní učitelka vypustí po svačince se vyběhat. Jako cvičené zvířátko.
Jak jsem si tak sváděla svůj vnitřní boj, přišli další varianty školek. A tak jsme se do jedné místní soukromé šli všichni tři podívat. Eliška byla nadšená z malých záchodů a umyvadel a spousty nábytku v její velikosti. A paní, zřejmě ředitelka, povídala o provozu, o tom, co musí umět, aby mohla ve školce fungovat, o tom, jaký papír potřebujeme a tak. Přes tu všechnu školkovou krásu, my nasadila do hlavy par strašáku:
-" Dodržujeme pitný režim. Děti dostávají vodu se šťávou." Ooo, díky, jako by toho cukru kolem lítalo málo.
- "Jasně, že musí být úplně očkovaná. Neočkované děti k nám vůbec nepatří. To by Vám musel nějak potvrdit doktor, kvůli hygieně." Jasně, naše Elis nespadá do hygienických norem, tak to pardon. Zajímalo by mě, které z těch dětí má obranné látky proti spalničkám, když je naočkované vakcínou proti MMR podle toho, jak to systém vymyslel? No, kapitolu o mém názoru na některá očkování třeba jindy.
-"Ano, pouštíme děti ven. Většinou jsme hodinu denně na zahradě." Na zahradě 15x15 metrů s pískem a odrážedly. "A do lesa chodíte?" "Moc ne, zahrada nám na tu hodinu vystačí." A kde je ta volnost pro dětskou mysl, kdy se věnuje neorganizované činnosti a samo sebe tím rozvíjí?
Delší dobu jsem se prala s myšlenkou, zda naše Eliška fyzicky zvládne lesní školku. My jako rodiče nejsme úplně lesní lidi, co nachodí denně x kilometrové túry, tak po kom by to kopírovala? Pořád jsem se ale nedokázala smířit s myšlenkou, že naši princess "zavřu" do státní školky, k svačině bude dostávat bílou šumavu s marmeládou a ven ji paní učitelka vypustí po svačince se vyběhat. Jako cvičené zvířátko.
Jak jsem si tak sváděla svůj vnitřní boj, přišli další varianty školek. A tak jsme se do jedné místní soukromé šli všichni tři podívat. Eliška byla nadšená z malých záchodů a umyvadel a spousty nábytku v její velikosti. A paní, zřejmě ředitelka, povídala o provozu, o tom, co musí umět, aby mohla ve školce fungovat, o tom, jaký papír potřebujeme a tak. Přes tu všechnu školkovou krásu, my nasadila do hlavy par strašáku:
-" Dodržujeme pitný režim. Děti dostávají vodu se šťávou." Ooo, díky, jako by toho cukru kolem lítalo málo.
- "Jasně, že musí být úplně očkovaná. Neočkované děti k nám vůbec nepatří. To by Vám musel nějak potvrdit doktor, kvůli hygieně." Jasně, naše Elis nespadá do hygienických norem, tak to pardon. Zajímalo by mě, které z těch dětí má obranné látky proti spalničkám, když je naočkované vakcínou proti MMR podle toho, jak to systém vymyslel? No, kapitolu o mém názoru na některá očkování třeba jindy.
-"Ano, pouštíme děti ven. Většinou jsme hodinu denně na zahradě." Na zahradě 15x15 metrů s pískem a odrážedly. "A do lesa chodíte?" "Moc ne, zahrada nám na tu hodinu vystačí." A kde je ta volnost pro dětskou mysl, kdy se věnuje neorganizované činnosti a samo sebe tím rozvíjí?
Bylo mi jasné, ze tudy naše cesta nevede.
No a co ta lesní školka teda? Eli teď chodí do takové miniškolky na 1-2 dopoledne v týdnu, aby měla kolektiv a já trochu čas pro to, co chci já. Tetám tam můžu líbat ruce, že ode mě Elišku trochu odclonily a můžu víc dýchat. Ale na celotýdenní docházení by to za mě také nebylo.
No a co ta lesní školka teda? Eli teď chodí do takové miniškolky na 1-2 dopoledne v týdnu, aby měla kolektiv a já trochu čas pro to, co chci já. Tetám tam můžu líbat ruce, že ode mě Elišku trochu odclonily a můžu víc dýchat. Ale na celotýdenní docházení by to za mě také nebylo.
Nuže, beseda s lesní školkou, kde sdílím své strachy. A je mi potvrzeno, ze se nemusím bát. Každé dítě má své adaptační období než se díky přírodě uklidní, zvykne si na volnost v lese, kterou dostává, nechá "se plynout". Postupem času zpozorní, začne les vnímat přátelsky a fyzicky zvládne to, o čem bych si myslela ještě dlouho, že neumí.
A tak dobrá. Jdeme do toho. Protože, když jsme v lese, jsme spokojené. Protože čas tam plyne jinak. Protože ať v lese vymyslíme jakoukoliv činnost, je to krásné a pozvolné rozvíjení fantazie, o které jsem netušila, že ta naše princezna v hlavičce má. A protože je lesní školka založena na principech slušnosti a mě to k ní vnitřně pocitově táhne, na rozdíl od budov s paní učitelkami a neměnnými pravidly pro malé ovečky.
Jo a jinak proti pani učitelkám nic nemám, některé by mely skutecne dostat metál za veškerou tu péči. Děsí mě spíš ten systém, ve kterém jsou jako loutky.
A je v pořádku, že máte možná jiný názor. Kdybychom ho měli všichni stejný, byla by to přece jen trochu nuda. :-)
Krasné téměř letní dny všem.
Krasné téměř letní dny všem.
Lucka
Lucko, asi jsem to už říkal, ale jsi skvělá. Díky za příspěvek. Lidem lze dneska už jenom těžko vyčítat, že se řídí pravidly Matrixu, protože už je težké rozpoznat co je správné a co ne. Rodiče to učí svoje děti a je to zase učili jejich rodiče atd... U tvého přístupu se mi líbí ten princip, kdy se snažíš tu bytost nechat projevit sebe sama, její fantazii, ale to vše v souladu se slušností. Absolutně nesouhlasím s výrazem: "Výchova nevýchovou". Naopak u tebe je vidět, jak se dá pozorností a láskou vychovat (mentorovat) novou skvělou bytost, která si bude s úctou a pokorou užívat darů naší země... Ač to v téhle společnosti nebude mít jednoduché! :-)
OdpovědětVymazat