Pelíšky

Ležím se svojí téměř tříletou princeznou v její dětské postýlce. Je v pyžamku, nad námi jsou rozsvícené naše homemade lampičky, které jsme dnes připevnily. Pobrukuji "spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky". V duchu jsem ale trochu nervózní a protože to Eliška moc dobře vycítí, pořád sebou v postýlce mele.

A najednou mi začne šeptat: "A maminko, až se ráno vzbudíme, tak venku bude krásný sluníčko. " To víš, že bude, zlatíčko. A až se dvakrát vyspinkáš, půjdete se Šimonkem (Elišky nejlepší kamarád) do lesní školky. Jak jsme tam už chodili společně a teď tam budete bez maminek." "Ale maminko, to já tam budu plakat." "Broučku, já to chápu. Taky se mi bude stýskat. Ale přece už víš, že se maminka vždycky vrátí, vyzvednu si tě a budeme zas spolu. Je to tak v pořádku? Zůstanu ráno na uvítací kruh, zazpíváme si, přivítáme se a já se pak rozloučím a pojedu domů pracovat." "Ale já budu plakat, že jsi mě nepomazlila." "Moc tě pomazlím než odjedu a dám ti pusinku a placáka jako vždycky, když se loučíme, ano?" Chvíli je ticho, asi se jí něco honí hlavou. "A bude tam jurta?" "Ano, teď se jurta stěhuje, ale za pár týdnů tam bude stát a budete do ní chodit spinkat." "A Šimonek tam bude taky spinkat?" "Já myslím, že jo. Když nebude spinkat, tak bude odpočívat po obídku na kožešinách." "Tak jo, tak to se na to budu moc těšit, maminko. To by byl dobrej nápad."

 

A tak se k té naší malé velké slečně tulím, hladím ji po vláskách, koukám ji zblízka do očí dokud spokojeně neusne. Ještě chvíli sedím v nohách jejího pelíšku. A začínám se zase trochu uvolňovat a uvědomovat si, že ten nástup do lesní školky by mohl být vlastně moc hezký pro nás obě. :-)

Tak ať všechny, co je v pondělí do těch školek poprvé povedeme, máme podobný pocit. :-)
Lucka