Je pár minut po desáté, Eliška spí nečekaně ve svém pokojíčku, můj (skoro) muž dokoukává nějaký pořad, který chtěl vidět. Jsem chvíli sama v tichu ložnice. Otevřela jsem si okno, venku jemně prší. Tak se zhluboka v tom tichu nadechuji, poslouchám ty kapky všude kolem. A čím víc se nadechuji, tím si uvědomuji, jak jsem za to všechno, co kolem sebe mám, vděčná.
- Za Elišky ranní pláč při předávání ve školce. Protože ano, bude se nám oběma stýskat a nebojíme se to dát najevo.
- Za to, jak po školce vypráví, jak Janka třásla stromem a děti se smály a padaly kaštany a ony je pak sbíraly.
- Za to, že zas řekne, že se jí to líbilo, jen nevěděla, co má dělat, když jsme šli s tatínkem ráno ze školky pryč.
- Za ten pohled, co si s mužem vyměníme, když s Eli někam vylezeme a ona se rozplývá: "Tý jo, to je krááásnej výhled!" nebo když ze sebe dostane, že je něco "untegagický" a my fakt nevíme, o co jde. :-)
- Za to pohlazení od mého muže, když škrábu mrkev nebo utírám linku v kuchyni.
- Za to, že se o víkendu ráno všichni tři mazlíme v naší manželské-rodinné posteli. Nebo mučíme Elišku lochtaním.
- Za ten pocit, když Eliška spokojeně usne, přitulená k mojí ruce a jejímu oblíbenému plyšákovi, voňavá, po přečtení pohádky.
- Za to, že děláme s mužem oba práci, která nás baví. A s takovým režimem jaký chceme a potřebujeme.
- A za to, že někdy taky vůbec nepracujeme a můžeme si to dovolit.
- Za ty chvilky, kdy svému muži nebo Elišce můžu udělat radost, třeba jen tím, že nezačneme pracovat hned ráno, ale dojdeme si na dobré kafíčko v případě muže a na makový koláč v případě Elišky.
- Za to, že jsme my tři spolu a že je nám spolu hezky.
A venku pořád prší. Děkuju, že prší. :-)
Prima podzimní dny.
Lucka
Žádné komentáře:
Okomentovat