pondělí 31. října 2016

Narvat nás do systému není řešení

Všimli jste si někdy, jak dobře nám dělá, když nad věcmi nemusíme přemýšlet? Když je systém kolem naší aktivity tak "inteligentní", že funguje, aniž bychom vynakládali velké úsilí? Jak je jednoduché "nechat se unášet proudem"?

Zkusím dát svůj vlastní příklad, na těch se moje myšlenky lépe vysvětlují:

- Už zhruba rok vymýšlím pro naši holčičku hlídání. Zprvu to bylo kvůli mé práci, ve které vidím velký smysl a které bych se chtěla více věnovat, poslední dobou kvůli sobě a času pro sebe samotnou, který mi chybí. Nefungovaly nám ani placené tety na hlídání, co by k nám chodily domů, ani dětské hlídání v místní herničce. Babičky jsou ještě v aktivním pracovním věku a daleko. Tatínek chodí z korporátního prostředí energeticky vysosaný a potřebuje po práci zvolnit, aby zas další den vstal a "šel vydělávat". Klasický systém nás v tomhle směru nedokáže pojmout.

- Leckoho zarazí naše intuitivní rodičovství. V mnoha směrech máme s Eliškou posunuté hranice a jednáme spíš podle pocitů než podle úvah a daného řádu. Chodíme spát, když se nám spát chce, nedržíme striktní denní ani noční režim. Někdy spí Eliška sama ve svém pokojíčku, někdy půl noci s námi a někdy klidně celou. Jednoduše děláme věci podle toho, jak se všichni tři cítíme.

- Snažíme se Elišku z našich "aktivit pro dospělé" nevyčleňovat. Když vaříme, sedí na kuchyňské lince, na kterou si sama vyleze ze svých posuvných schůdku. Když stavíme nový nábytek, montuje ho s námi. Se mnou jezdí do kanceláře do Prahy, když je třeba a připichuje papíry na nástěnku.



- Vysvětlujeme. Stále a při každé příležitosti. Když si představím, že mně samotné by se něco dělo a někdo by mě tím alespoň slovně provedl a uklidnil, že je to v pořádku, celou situaci bych pravděpodobně zvládla lépe. Tak proč s tím nepomoct i našim nejmenším? Ať si říká, kdo chce co chce, děti nám rozumí všechno a dobře. Jen někdy trvá než to v jejich hlavičkách "doteče" na správné místo. Ale tak je to i u dospělých, no ne?



A teď nás zkuste narvat do standardního systému. Nejde to, že? A nebo bychom to museli rvát pěkně přes koleno.
Vím, že není dobré jít ve všech úrovních života proti proudu. Je to náročné a dlouhodobě bychom to asi neustáli. To by ale znamenalo nás právě do systému "narvat". A co takhle se trochu pootočit a otevřít hlavu novým řešením? Místo klasických hlídacích možností chodíme zatím společně do lesní školky, kde jsme respektované takové, jaké jsme. Až přijde čas, začne chodit Eliška sama, ale už do prostředí a mezi lidi, které zná. Místo zaměstnaneckých poměrů a korporací tíhneme ke svobodnému podnikání a externím spolupracím. A výchovu pevnou rukou jsme vyměnili za intuici a sdílení příběhů s dalšími rodiči. Raději tvoříme nové pohledy na věc než se rvát do tak trochu zdřevěnělého systému. A obklopujeme se podobně smýšlejícími lidmi, abychom s nimi mohli taky trochu plout, i když proti proudu většiny.



Hezké pondělí všem.
Lucka

Žádné komentáře:

Okomentovat