středa 26. října 2016

Nic netrvá věčně

Dnes bych se ráda podělila o myšlenku, která mě i v těch nejúmornějších chvílích drží nad vodou.

Představte si některou z těhle situací:
- Vašemu drobečkovi je třeba 15 měsíců. Pořád ho kojíte, děláte pro něj přece to nejlepší. V noci kvůli tomu ale nemůžete moc spát. Každou hodinu se vaše ratolest rozfňuká a hledá, aby se mohla přisát, uklidnit a na chvíli usnout. V duchu se ptáte, proč sakra nemůže spát celou noc jako jiné děti? A ráno se cítíte trochu mrtvolně.
- Oslavili jste se svým děťátkem první narozeniny. A ze všech stran slýcháte věty typu "měl by už začít pořádně jíst" nebo "mlíko už mu přece nemůže stačit" nebo dokonce "ty jsi v jejím věku uz jedla svíčkovou s knedlíkem a jak ti chutnalo". A vaše drobátko se kojení vzdát nechce, jídlo odmítá a ve vás to díky tlaku okolí pění.
- Nedokážeme se v klidu oblíkat, když jdeme ven. Je to asi nějaká hra, že vám vaše dvouletá cácorka každé ráno při převlékaní pyžama utíká, kam se dá. A vás to štve, protože se chcete v klidu vypravit a ne ji přemlouvat, že jsou kaťata potřeba.

A dalo by se vymýšlet dál.. Máte to? Tu scénu, kdy máte pocit, že tohle už tedy ne? Tak se v ní zastavte. Zmáčkněte pauzu a nadechněte se. A teď si řeknete, že nic netrvá věčně. Scénáře, které vás rozčilují, mrzí nebo rozpalují do běla, nejsou nekonečné. Naše děti pro to, co dělají, mají svůj důvod, my ho jen nevidíme. Tak hezky vydechněte, podivejte se na to jejich očima a zkuste jim říct, co si myslíte, co cítíte. I když vám neodpoví, chápou lépe než tušíme. Období nočního kojení přejde, z ranního oblékání se dá udělat hra na schovávanou a při každém nalezení nandáme jednu pokožku.

Nic netrvá věčně a i z těch okamžiků, kdy si saháme na dno, budou brzy vzpomínky.



Pevné nervy a chuť se zastavit posílám všem rodičům.
Lucka  

Žádné komentáře:

Okomentovat