Nikdo nás nedokáže připravit na to, jaké to bude až budeme mít děti. Zvlášť když čekáme první, jsou představy naše, našich mužů, rodičů, tetiček, kamarádek rozdílné od blízké budoucnosti. A tak nezbývá nic než 9 měsíců počkat a nachystat pro miminko svůj domov a výbavičku.
No, jasně. Tak tohle už máme za sebou, Eli jsou za chvíli dva roky. Skoro 2 měsíce nekojím. Od posledního víkendu má svůj vlastní pokojíček a postýlku. Je to první týden, kdy zkoušíme hlídání, abych se mohla trochu uvolnit i já. Proběhly slzičky i úzkostné stavy, hlavně tedy moje, ale dáváme to. Postupně a chce to čas.
Připravit se na to moc nedá. Jak chcete dítě nachystat na to, že máma chvíli nebude a pak se vrátí? A pravidelně? A jak na to nachystat maminku?
Sakra rychle si maminka po porodu chtě nechtě zvykne na svůj denní rytmus s miminkem. Vstávání několikrát za noc, přebalování, kojení, nošení, mazlení, houpaní, prozpěvovaní (i když falešně v domnění, že to zabere), žbrblání, únava a tak dále. Je to nový vesmír, nová každodenní realita. Věci jako líčení, řešení, co na sebe, kabelky, kecání s kamarádkami o vše a o ničem, nic nedělání, odpočinek nebo dlouhý spánek, přečtená knížka, volný víkend.. To je na nějakou dobu nedostupné - jako když v obchodě dojde vaše oblíbená vůně a je místo ní cedulka "dočasně vyprodáno". A vy pořád víte, jak je ta vůně úžasná, jak se těšíte na to, až jednou bude k mání. A pak se k vám dostane její tester. Malá ochutnávací dávka. Euforie jako když má máma chvíli klid pro sebe.
No, jasně. Tak tohle už máme za sebou, Eli jsou za chvíli dva roky. Skoro 2 měsíce nekojím. Od posledního víkendu má svůj vlastní pokojíček a postýlku. Je to první týden, kdy zkoušíme hlídání, abych se mohla trochu uvolnit i já. Proběhly slzičky i úzkostné stavy, hlavně tedy moje, ale dáváme to. Postupně a chce to čas.
Připravit se na to moc nedá. Jak chcete dítě nachystat na to, že máma chvíli nebude a pak se vrátí? A pravidelně? A jak na to nachystat maminku?
Sakra rychle si maminka po porodu chtě nechtě zvykne na svůj denní rytmus s miminkem. Vstávání několikrát za noc, přebalování, kojení, nošení, mazlení, houpaní, prozpěvovaní (i když falešně v domnění, že to zabere), žbrblání, únava a tak dále. Je to nový vesmír, nová každodenní realita. Věci jako líčení, řešení, co na sebe, kabelky, kecání s kamarádkami o vše a o ničem, nic nedělání, odpočinek nebo dlouhý spánek, přečtená knížka, volný víkend.. To je na nějakou dobu nedostupné - jako když v obchodě dojde vaše oblíbená vůně a je místo ní cedulka "dočasně vyprodáno". A vy pořád víte, jak je ta vůně úžasná, jak se těšíte na to, až jednou bude k mání. A pak se k vám dostane její tester. Malá ochutnávací dávka. Euforie jako když má máma chvíli klid pro sebe.
Po dvou letech se cítím volněji. Mám chuť se lépe obléknout, nalíčit, učesat a jít se svým mužem do kina nebo na večeři.
Ale zas mě nikdo nepřipraví na ty pocity, když se loučím se svým drobátkem, které má na krajíčku. A přitom vím, že to prospěje mě i jí. Že potřebuje vědět, že i jiným dospělakům může říct, že potřebuje čůrat a i babička umí hezky pomazlit a pofoukat bebíčko. A taky se bojíte, aby kdokoliv cizí nezpůsobil vaší malé lásce nějaké trauma. A jak dlouho to půjde držet to baby v bublině mimo realitu běžných pracovních nebo školkových dnů?
Sama nevím, jak to bude pokračovat. Ale cítím, jak se naše bublina s Eliškou roztahuje. Určitě ještě nepraskla, spíš povoluje stěny a propouští lidi a věci dovnitř a ven. Nebo bych řekla, že se prodloužila pupeční šňůra. Aby mámě bylo dobře, mohla se trochu vracet k sama sobě, ke své roli partnerky, kamarádky, k naplnění svých zájmů a ze 100% nasazení v roli mámy polevit na 95%. Aby bylo dobře mě, i naší princezně a taky všem okolo, když se na ně budeme zas raději usmívat. A na sebe navzájem se více těšit. :-)
Od horkého čaje přeji krásnou podzimní zakutanou neděli. :-)
Lucka
Žádné komentáře:
Okomentovat