neděle 2. října 2016

Zpátky sama k sobě

Nikdo nás nedokáže připravit na to, jaké to bude až budeme mít děti. Zvlášť když čekáme první, jsou představy naše, našich mužů, rodičů, tetiček, kamarádek rozdílné od blízké budoucnosti. A tak nezbývá nic než 9 měsíců počkat a nachystat pro miminko svůj domov a výbavičku.

No, jasně. Tak tohle už máme za sebou, Eli jsou za chvíli dva roky. Skoro 2 měsíce nekojím. Od posledního víkendu má svůj vlastní pokojíček a postýlku. Je to první týden, kdy zkoušíme hlídání, abych se mohla trochu uvolnit i já. Proběhly slzičky i úzkostné stavy, hlavně tedy moje, ale dáváme to. Postupně a chce to čas.

Připravit se na to moc nedá. Jak chcete dítě nachystat na to, že máma chvíli nebude a pak se vrátí? A pravidelně? A jak na to nachystat maminku?

Sakra rychle si maminka po porodu chtě nechtě zvykne na svůj denní rytmus s miminkem. Vstávání několikrát za noc, přebalování, kojení, nošení, mazlení, houpaní, prozpěvovaní (i když falešně v domnění, že to zabere), žbrblání, únava a tak dále. Je to nový vesmír, nová každodenní realita. Věci jako líčení, řešení, co na sebe, kabelky, kecání s kamarádkami o vše a o ničem, nic nedělání, odpočinek nebo dlouhý spánek, přečtená knížka, volný víkend.. To je na nějakou dobu nedostupné - jako když v obchodě dojde vaše oblíbená vůně a je místo ní cedulka "dočasně vyprodáno". A vy pořád víte, jak je ta vůně úžasná, jak se těšíte na to, až jednou bude k mání. A pak se k vám dostane její tester. Malá ochutnávací dávka. Euforie jako když má máma chvíli klid pro sebe.


Po dvou letech se cítím volněji. Mám chuť se lépe obléknout, nalíčit, učesat a jít se svým mužem do kina nebo na večeři.
Ale zas mě nikdo nepřipraví na ty pocity, když se loučím se svým drobátkem, které má na krajíčku. A přitom vím, že to prospěje mě i jí. Že potřebuje vědět, že i jiným dospělakům může říct, že potřebuje čůrat a i babička umí hezky pomazlit a pofoukat bebíčko. A taky se bojíte, aby kdokoliv cizí nezpůsobil vaší malé lásce nějaké trauma. A jak dlouho to půjde držet to baby v bublině mimo realitu běžných pracovních nebo školkových dnů?

Sama nevím, jak to bude pokračovat. Ale cítím, jak se naše bublina s Eliškou roztahuje. Určitě ještě nepraskla, spíš povoluje stěny a propouští lidi a věci dovnitř a ven. Nebo bych řekla, že se prodloužila pupeční šňůra. Aby mámě bylo dobře, mohla se trochu vracet k sama sobě, ke své roli partnerky, kamarádky, k naplnění svých zájmů a ze 100% nasazení v roli mámy polevit na 95%. Aby bylo dobře mě, i naší princezně a taky všem okolo, když se na ně budeme zas raději usmívat. A na sebe navzájem se více těšit. :-)



Od horkého čaje přeji krásnou podzimní zakutanou neděli. :-)
Lucka

 

Žádné komentáře:

Okomentovat